Antropologická biotypologie

objektivně kriterická věda zabývající se povahou a zdravím člověka

Úvahy

  • v celém vesmíru existují přírodní zákony nezávisle na našem vědomí a poznání
  • příroda otevřeně informuje o každém svém jevu, vlastnosti, stavu
  • člověk je součástí a produktem přírody, všechny přírodní zákonitosti se vztahují i na něj
  • jedním z nejdůležitějších poslání člověka je poznání
  • antropologická biotypologie (typologie) je základní podmínkou dalšího kvalitního poznávání přírodních jevů
  • antropologie se zabývá popisem a hodnocením znaků lidského těla, její metody dělíme na metody antropometrické (somatometrické) a somatoskopické, které hodnotí vývoj, velikost či absenci určitého znaku
  • biotypologie je nauka třídící živočichy a lidi podle tělesných a duševních znaků do určitých kategorií
  • typologie je nejstarší empirickou vědou, nevznikla ke konkrétnímu datu, nezná svého zakladatele, má kořeny v nejstarších dobách, kdy si lidé všimli, že různé znaky na těle člověka i jiných živočichů ukazují na jejich povahové vlastnosti
  • ze všech částí Země byla typologie vždy nejméně známá ve střední Evropě
  • typologie je objektivně kriterická věda, která na základě vnějších znaků diagnostikuje povahu a zdraví člověka
  • v typologii je všechno přímo matematicky zapadající do sebe, nepracuje s dojmy
  • typologií lze přesně diagnostikovat povahové vlastnosti, zdravotní stav, vrozené dispozice k nemocem, optimální povolání, kompatibilního partnera atd.
  • typologie má více disciplín, např.:  fyziognomika, frenologie, chirognomie, chirologie, metoskopie, pupilometrie, irisgrafie, antropometrie, somatoskopie, morfologie, pedologie, pedignomie, patologie, pedomantie, daktyloskopie, grafologie (ta je nejneefektivnější), bazilogie
  • typologie pracuje u člověka s téměř půl milionem znaků
  • znak se nemůže vyvinout a projevit pokud určitá vlastnost, kterou prezentuje, neexistuje
  • v přírodě se musí zákonitě každá vlastnost projevit odpovídajícím znakem
  • jakákoliv vlastnost se zákonitě projeví přesně stejnými znaky kdekoliv ve vesmíru
  • podle svých vlastností má příslušné znaky například každý minerál, rostlina, živočich i člověk
  • znaky dělíme na statické a dynamické; u statických znaků může docházet k jejich změně jen pomalu, dlouhodobě, pod intenzivnějším a dlouhotrvajícím tlakem okolností, přírodních jevů i vlastní vůle; dynamickými znaky jsou prezentované reakce, snahy, chování
  • znaky vlastností se navenek prezentují bez našeho vědomí či souhlasu
  • taktéž u člověka každou vlastnost, včetně zdravotního stavu, prezentuje více znaků
  • povaha člověka pozůstává ze dvou základních částí: temperamentu a charakteru
  • temperament je vrozenou částí povahy, navenek prezentovaný zejména znaky tvrdých částí konstituce
  • charakter je nabytou částí povahy na základě temperamentu a všech dalších okolností, například prostředí, výchovy, věku, pracovní činnosti, zdravotního stavu atd., navenek je prezentován zejména znaky měkkých částí konstituce
  • svojí povahou člověk vykonává všechno, myslí, uvažuje, pracuje, miluje, hněvá se, reaguje na všechny venkovní i vnitřní podněty
  • lidé zřídka dávají najevo povahu jakou ve skutečnosti mají
  • člověk vědomě i nevědomě manipuluje výkonem své povahy, například pozitivní činegativní myšlenkou, vzpomínkou, pocitem, představou, snahou manipulovat nebo o recesivní výkon apod., to všechno vytváří pláštíky, které zakrývají skutečnou povahu
  • povahové vlastnosti se projeví podle míry svého zastoupení, situace, okolností, tlaku jiných vlastností, vlastní vůle, představy a snah
  • v praktickém životě každý zjistí, že pokud hodnotí povahu podle jejího výkonu, nikdy nemůže o ní získat přesný, správný, čistý, úplný, kompletní obraz
  • povahu nelze zjistit jen podle výkonu vlastností, přesný obraz o ní získáme jenom podle typologických znaků
  • nelze se spoléhat na metody založené na hodnocení a měření výkonu povahy, vždy tam zůstává přinejmenším velká mezera nepoznání, takže když se nevychází ze znalostí typologických znaků, nikdy nezískáme přesný obraz o povaze
  • psychologické testy mají malou vypovídací hodnotu, u nich má každý možnost stylizovat se podle své vůle a znalostí
  • zatímco psychodiagnostické testy hodnotí výkon, typologie pracuje na základě objektivních znaků
  • typologie, na rozdíl od jiných psychodiagnostických metod založených na hodnocení výkonu povahy, „přečte“ i povahu spícího či dokonce mrtvého, jakou měl,  protože tvar některých znaků nelze v krátkém momentu pozorování nikterak změnit
  • výhodou typologie je, že i bez součinnosti pozorovaného získá o něm patřičné informace, hlavně není odkázána na jeho chování, vyjádřování, prezentaci vlastností
  • každý živočich, to znamená, že i člověk, při kontaktu s protějškem si všímá jeho podoby, ze které chce odečíst možnosti svých reakcí, zda s ním bude moci spolupracovat, žít, milovat se nebo muset bojovat; podle toho, jak se zhostí této role, má i úspěch nebo neúspěch bez správného poznání lidé posuzují především podle získaných kritérií, vyjádřených jinými; dokonce i když mají pochybnost o validitě, často nemají jinou možnost, než je akceptovat ve snaze vytvořit si postoj, o který se mohou opřít, když nemají přístup k jiným poznatkům; takto vznikají různe fámy, často přežívající věky až století;   veřejné povědomí v určité lokalitě však má často vytvořený vlastní názor, odlišný od známých oficiálních tezí
  • správná diagnostika je vždy, při každé činnosti, na prvním místě a nejdůležitejší; například i stavař kdyby špatně diagnostikoval stavební materiál, ze kterého postaví most, tak ten most například spadne
  • vždy je důležitá otázka volby, jak co udělat a jak diagnostikovat
  • člověk nemá skutečná omezení, ta relativní spočívají v tom, že například v určité oblasti nedojde k dostatečnému poznání; poznání je třeba rozvíjet, možnost jeho rozvoje je dalekosáhlá
  • co se týká povahy mají lidé běžně většinou znalost jen několika desítek vlastností, 30, 50 či 80 a i o nich často nesprávné informace, většinou jen promile ze všech; zejména v sociálních kontaktech je to jedna z nejdůležitějších příčin nepochopení, nehod, překvapení; když člověk neví, tak samozřejmě musí čekat ve svém konání různé omyly, nedostatky, bezradnost, očekávat přehmaty apod.
  • na základě správné znalosti povahy se člověk může vyhnout mnoha problémům; jeho schopnosti upravovat vlastnosti své povahy jsou podstatně efektivnější než všechny vesmírné vlivy, které na něj působí; když tu schopnost má, tak ji má využívat aby si tím pomáhal
  • ve snaze uspět, pochopit, prosadit se, vyhovět či podřídit se hledají lidé přijatelnou cestu, náležitě je to možné jen správným poznáním a pochopením povahy
  • lidé většinou manipulují výkonem své povahy, často se snaží zakrýt skutečnou, jen dočasně zvládnou různými pláštíky ji přikrýt, zvláště v kritických momentech, ohrožení a podobně, když člověk musí většinu anebo i celou kapacitu psychické energie vrhnout například na sebeobranu, nemá čas a prostor přemýšlet, filozofovat, spekulovat, hledat způsob reakce se jeho povaha ukáže „v plné nahotě“ a pak se přesvědčíme jaká je pravda
  • některé znaky prezentující povahové vlastnosti, zejména platformní, jsou nepřehlédnutelné; například i malé dítě, neznající význam pojmů pesimista a optimista, když mu ukážete i zjednodušený obraz znaků těchto vlastností, po vysvětlení jejich významu bez váhání ukáže na správný; některá onemocnění i laik pozná například podle specifických vyrážek, i to jsou typologické znaky
  • každý jedinec si v průběhu života i bez poučení jiným uvědomí souvislost mezi znaky a patřičnými vlastnostmi, oprávněně se neodváží jednoznačně a kategoricky tu znalost využívat, protože si je vědom nemožnosti počas svého života dostatečně si ji ověrit, přes to ji používá i kdyby to nepřiznal
  • každý normální jedinec je schopný naučit se typologické znaky, prezentujíci vlastnosti
  • v životě člověka je nejdůležitějším zjištěním, na které povolání má nejlepší předpoklady, je důležitější než posouzení vhodnosti konkrétního životního partnera, přitom partnerská kompatibilita je faktorem nenahraditelným, například finančně nevyčíslitelným; ušetřená energie se dá jen jednosměrně přenášet do ostatních oblastí života, nelze to opačně; profesní činnost, na kterou má člověk nejlepší předpoklady, vyžaduje nejméně úsilí, energie a práce, jako by mu sama vyrůstala nebo kvetla z rukou, má u ní nejméně problémů, ty, co má, lehce řeší, neunavuje ho, u každé jiné má více problémů
  • na základě typologických znalostí a profesiografických požadavků lze spolehlivě zjistit, na jakou profesi má člověk nejlepší předpoklady a pokud má specializace, tak i ty, nehodnotí se přitom fikce, představy, touhy nebo náhodné zájmy ale profesiografické předpoklady, které lze zjistit jenom typologickými znaky